Tak konečně se snad můžu odvážit napsat, jak to s námi vypadá, aniž bych něco zakřikla. Bobo bral 3 týdny antibiotika, které bohužel jako vedlejší účinek snižovala chuť k jídlu. Takže krmení kaší pokračovalo. Po dobrání atb byl na kontrole a zánět v krčku se opravdu vyléčil. Krev byla v pořádku, krk čistý a uzliny zase v normě. Dohodla jsem se s vetkou, že po pár dnech (až odezní účinek atb) ho mám zkusit nechat trochu hladovět, aby začal sám chroupat granule. Nemá ale hladovět déle jak 12 hodin, to by u něj bylo špatně vzhledem k té odebrané slezině a podlomené imunitě. Bohužej jsem po dvou dnech zjistila, že při krmení kaší se nám objevuje někde v puse krev. Bobovi se totiž udělalo nahoře na patře za předníma zubama bebí, něco jako aft. A při lízání kaše nebo i jen vody mu to krvácelo, jak rejdil jazykem a lízal. Takže opět komplikace. Ze stěru se zjistilo, že jde o zánět (nikoliv karcinom, kterým mě paní doktorka zase vyděsila), takže jsme to léčili heřmánkovým čajem, který malej dostával lízat. Boláček se ovšem zvětšoval a stále krvácel, protože Bobo nechtěl sám jíst a musela jsem ho pořád krmit kaší. A při tom krmení si vždycky ten povrch ranky sedřel a krvácelo to. Nakonec pak nastal zlom a jako blesk z čistého nebe začal Bobíšek papat granulky. Tím pádem si přestal odírat to patro a začalo se mu to hojit. Od paní doktorky dostal 2x injekčně něco na podpoření a posílení imunity a opravdu se pusina hojila přímo před očima. Dnes už to budou skoro tři týdny, co malej začal papat. Občas teda s přemlouváním, ale na to jsme za ty roky zvyklí. Takže shrnuto a podtrženo to vypadá, že Bobánek už je z toho všeho venku a bude už dobrej. Zatím teda dostává pořád ten heřmánek, ale už je tam fakt jen malá jizvička. Takže od 26.2., kdy začaly naše trampoty, už se konečně máme oba dobře, Bobo i já

A hlavně pořád ťukám, abych to nezakřikla a bylo to dobrý!!!