Děkuji všem za pěkná slova útěchy. Je to stále hodně živé, ale musím se s někým podělit. Doma máme slzavé údolí ...
Když jsme si ho v Hodoníně brali, byl nejmenší ze všech svých sourozenců. Byl chudáček utlačovaný a pořád vzadu. Snad právě proto jsme si ho vzali. Doma se ovšem rychle stal vedoucí z obou freteček. Joshík je o měsíc starší, ale Kimeček byl aktivnější. Vždy byl progresivní, aktivnější, rychlejší, hravější, vymýšlel pořád další a další akce ! Jako by vedl Joshíka k dalším akcím.
Miloval jako pochoutku meloun ! To byl schopen spořádat plnou misku !
Když se Joshík v roce 2006 vrátil z operace a byl méně pohyblivý, tak se Kimeček o něho staral jako o brášku. Lehal si k němu, olizoval mu ouška a od této chvíle už byli spolu pořád. Předtím se nemohli nějak srovnat a spali každý zvlášť.
Miloval procházky venku. To mi často nestačila šňůra dlouhá 5 metrů. Hrabal, hledal a ňufal. Joshíka jsem už měl v náručí kde odpočíval, ale Kimeček pořád běhal. Opravdu vytrvalec. Miloval procházky ve sněhu. Když napadl čerstvý, hrabali a nořili se do něho strašně rádi. Jakmile jim byla zima, šupli mi pod bundu a zahřívali se. Za chvilku už zase chtěli ven.
Začátkem roku 2011 se nám zdál Kimeček nějaký pasivní. Mysleli jsme si, že to je po zimě únava a postupem času se to zlepší. Najednou dostal glykemický záchvat ( zjistili jsme u veta ). Chvilku ho léčil náš vet, ale pak jsme jeli do Brna k MVDr. Hauptmanovi. Ten po vyšetření zjistil inzulinom. Kimeček prodělal operaci, nádor byl bohužel zhoubný a metastázoval. Podařilo se odstranit většinu nádoru, ale prognóza nebyl dobrá. Mohl to změnit lék ze zahraničí - Proglycem. Samozřejmě jsme udělali vše pro to, aby ho Kimeček dostal. Podařilo se. Od té doby ho neustále užíval. Vrátil se do svého aktivního stavu a byl to zase ten starý dobrý Kimeček. Jenže to nemělo dlouhého trvání
. V květnu letošního roku se stal zase apatický. Řešili jsme to s naším vetem, konzultoval jsem to s Brnem. Zvětšil jsem dávkování Proglycemu a chystal se do Brna. V červenci na vyšetření jsem se dozvěděl hroznou zprávu - nemocné srdíčko a nádor na střevě. Kvůli srdíčku nebyla možná operace a srdíčko nešlo vyléčit. MVDr.Hauptman si ho nechal týden v Brně. Poté se Kimeček zlepšil a strávili jsme společnou dovolenou jako dříve. Ovšem závěr MVDr.Hauptmana byl špatný. Odhadoval to na týdny, maximálně měsíce. Dostal další 3 léky. Postupem času se stával Kimeček méně a méně aktivní. Už chodil pomaličku, odmítal hry s Joshíkem. Hodně odpočíval a více spal. Já jsem měl zdravotní problém ( nádor na mozku ) a šel jsem 30.srpna na operaci. Očekával jsem, že už se s Kimečkem neuvidím. Ale náš bojovník vydržel a počkal na mě. Zase jsme se setkali ! Od té chvíle jsem byl s ním neustále. Spolu jsme si to pěkně užívali. Často mi vydržel v náručí hodně dlouho. Dříve na mazlení nebyl. Pořád by chtěl jen běhat a v náručí nevydržel.
Na konci listopadu dostal opakovaně glykemické záchvaty. S vetem jsme ho z toho dostali a dostal další lék - Prednison. Kombinace Proglycemu a Prednisonu je podle MVDr.Hauptmana dobrá. Oba se výtečně doplňují.
Od záchvatů se Kimečkův stav neustále zhoršoval. Pomalu se mu plnilo bříško tekutinou, zavodňoval se. Jak se mu bříško zvětšovalo, neunesl ho na tlapičkách. Pořád mu chutnalo jíst a pít. Rozmáčel jsme mu granule ve vodě a tak se mu baštilo docela dobře.
V pondělí 17.12. už vůbec nevylezl za Joshíkem ven z boudečky. Musel jsem ho vytáhnout. U mě v náručí se trošku uklidnil, zahřál jsem ho a tak se už netřásl zimou. Trošku se najedl a napil a šel spát. V úterý 18.12.ráno už se nechtěl ani napít. Byl hrozně pasivní, nemohl jsem mu dát ani ranní léky. Jeho pohled už nebyl tak jiskrný jako jindy. Pohledem mi říkal : " Už dál nemohu. Moc mě to bolí, prosím, nechci se dál trápit." Najednou přestal bojovat. Já pochopil, že je mou povinností ho dále netrápit.
Bojovník Kimeček odešel z toho světa v 10,50 hod.
Myslím, že měl krásný život. Společně jsme si zpříjemnili roky vzájemného soužití. Prožívali jsme společně krásné i zlé chvíle. Přesto, že mě to hodně bolí, jsem rád, že jsem s ním byl do poslední chvíle. Byla to moje povinnost a bylo mi ctí mu tuto poslední službu udělat.
Kimeček má svůj hrobeček u dcery na zahrádce u jejich domečku. Je na klidném místě, na sluníčku. Často za ním budu jezdit a vzpomínat na náš krásný společný život.
Joshík tento stav také prožívá. Chudáček Kimečka pořád hledá. Během dne chce hodně často ( více než obvykle ) z voliéry. Jakmile vyběhne, probíhá byt a pořád hledá Kimečka. Normálně běhali společně. Nechal jsem Joshíkovi spacáčky a hadříky i s pachem Kimečka a domníval se, že bude mít pocit jeho stálé přítomnosti. Omyl ! Pach tam sice zůstal, ale jeho přítomnost Joshíkovi chybí. Proto mi asi 2 dny nejedl. Jen drobnosti, dobrůtky. Tak jsem mu hadříky kompletně vyměnil a dnes už byl Joshík klidnější. Už normálně jedl a byl i u mě v náručí, kde klidně usnul. Musím mu vynahradit měsíce, kdy byl na prvním místě Kimeček a Joshík tak trochu na druhé koleji.
Koukám, že jsem napsal román. Tak mi to promiňte.
Ještě pár foteček ...
Napsal: 19 pro 2012, 22:28
Kim upr0502.jpg
určitě jsi pro Kimečka udělal vše, co bylo v tvých silách, na to hlavně mysli, a taky na to, že teď už se má určitě dobře, už ho nic nebolí..vím, že ztráta je to obrovská