Ahoj,
nechci řešit morální stránku množení hluchých fretek, tak prosím, nespadněme tam...ale měla bych dotaz na vaše zkušenosti s výchovou takto postižených fretek.
Od ledna, co mám Lizzy, přemýšlím, jak se proboha dá takováto fretka vychovat. Zjistila jsem, kolik užitečných povelů jsem naučila Žofku (jak pouhé "au" či "fuj" vyřeší tolik problémových situací, no zázrak), a že chvílemi ječím na hluchou Lízu jak magor než mi dojde, že mě neslyší. Děkuju Vyšším silám a Marcele, že se mi do rukou dostala až ta krásně vychovaná holčička (ty lumpárny co prováděla byly jen hormóny při říji a falešce...určitě...doufám). Ale jak k tomu dospět u mláděte? Jak se řeší třeba učení chození na záchod? Já to Žofku učila křiknutím, přiběhnutím a přenesením a následnou pochvalou - jenže bez křiknutí se fretka "nezasekne" a hodí to kam chce, než člověk stihne přiběhnout....stejně tak lezení do "zakázaných" míst...bydlím v pidi pokojíku a přesto občas nestihnu ten jeden skok na druhý konec, než Lizzy vyleze a ukradne mi třeba chleba z talíře (mimochodem, její posedlost pečivem je neskutečná, skoro mám pocit, jak kdyby na něm byla v minulosti živa)...je tolik situací, které mohou nastat během výchovy...
Bohužel se množí chovatelé, kterým přišla do ruky hluchá freťulka (mno víme proč), někteří, co ví, že jednu hluchou mám doma se mě i ptají, co a jak a já prostě nevím...tak se ptám já vás, kteří tu zkušenost máte...Jak na ně?