Ahoj,
dlouho jsem tu nebyla, dost se změnila situaci, tak to je celý složitější
Ale teď mám takovej dotaz. Včera jsme k naší 6 členný smečce pořídili sedmýho, nekastrovanej samec. Kastraci chystáme, jen co se Chylda vrátí z dovolený a až ho doočkujeme.
Zkoušeli jsme meněí seznámení- s Meggie, kde jsme čekali největší problém, by to i šlo, sice by ho chtěla zabít, ale on se nedá (krom toho je asi 3x větší než ona, ale musí si to s ní vyřídit ještě před kastrací, dokud na to má koule...), s Rockym by se furt tahali (Rocky se i 4 a půl roku po kastraci chová jak říjnej samec), Tobiáš je freťák-máma, takže tam by to bylo v klidu, až by ho netahal, takže po kastraci. Problém nastal, kde jsme absolutně nečekali- u "prťat"- Diega a Kiki. Měli z mládí (3 roky zpátky) problém s Meggie, která je chtěla zabít, Diego jí tehdy při obraně praštil hlavou o zem, měla otřes mozku... No, přinesli jsme je do pokoje, freťák se k nim ani nepřiblížil, Kikina se hned počůrala a zdrhla pod gauč, Diego zmizel v rouře, kam se freťák nevejde, syčel a, doslova, štěkal, Jinak bych ten zvuk nenazvala. A to se k nim nepřiblížil ani na metr. Z roury samozřejmě nešel vyklepat, takže jsme ho lákali potom půl hodiny na pastu, než vylez, to už freťák v pokoji nebyl. Pelechy budem měnit a tak, ale jde o to, jak zvýšit těm dvoum sebevědomí natolik, aby z toho nebyli tak pos....? Jinak oba dva běhaj se zbytkem smečky, kvůli Meggie je to rozdělený na dvě party, což je teda maximum, takže chceme freťáka skamarádit, aby u nás mohl zůstat.
Ale takhle vyděšený fretky jsem fakt nikdy neviděla...