Jak to u nás vypadá:
Kluci jsou už třetí měsíc v plné říji(je jim 9měsíců), takže značkují, kudy chodí, a to prakticky vším, co ty jejich dobře živená tělíčka(1500g Kodos a 1650g Keng) jsou schopná vyprodukovat. I proto jsme byli nuceni nepouštět je po celém bytě(kdo měl někdy doma dva říjné fretčí kluky a ví, co to je lítání s kýblem a hadrem po bytě několikrát denně, čištění koberců a umývání zdí do výšky až 15cm, tak pochopí;-)) a vyčlenili jim náš obývací pokoj, který je zatím bez jakéhokoliv nábytku. Mají k dispozici prostornou dvoupatrovou klec Furret Tower, nutno podotknout, že permanentně otevřenou. Milují „uklízení“ svých hraček, nejoblíbenější jsou ty plyšové. Zvláště Keng je značně rozzlobený, když mu všechny ty nasyslené hračky ze skrýší rozhážu po místnosti ve snaze uklidit, nebo najít ponožku do páru či ztracenou podprsenku.
Baštíme granulky Ferret complete VL, mlsáme každý den trošku Malt-soft nebo Multivitamin pasty, sem tam(cca 1x týdně)-většinou, když čistíme ušiska, stříháme drápky nebo koupeme- sušené kuřecí či rybí masíčko, lososový olej, kočičí mléko, žloutek nebo trošku tvarohu. Pomocí pamlsků se snažíme hlavně uplácet a vychovávat, protože smraďoši chodí poctivě do záchůdku, když je máme na očích(a ví, že dostanou líznout pasty), ostatní miny hážou střídavě, kde se jim to líbí(záchůdky-různého typu mají v místnosti tři), bohužel mám pocit, že je to trochu i způsob značkování, protože už jsem přistihla Kenga, jak očichal bráchovu hromádku, pak se k ní otočil prdelkou a…alespoň ji počůral, pokud neměl zrovna zásobu munice. Naštěstí je to trošku lepší, řekla bych tak 70/30 záchodek/parkety. Zkoušíme různá steliva, ale myslím že tento problém vyřeší až kastrace za pár měsíců. Jinak ještě dodám, že kluci nekoušou, denně se s nimi mazlíme a hrajeme si, takže funguje vzájemná důvěra. Není krásnější pocit, než když vezmete do náruče smradlavou, chlupatou, na bříšku ulepenou šelmičku, drbkat jí kožíšek a nechat si olízat nos, pusu, nebo tvář(a nebát se žádného kousnutí). Snad ještě hezčí je jen, když vám u toho ta vyskotačená teplá kulička pomalu usíná a za pár okamžiků začne chrápat
Jojo, kastrace. Zatím se snažíme vše tolerovat pro zdraví kluků(nechceme je nechat vykastrovat předčasně, aby to neodnesly nadledvinky) a počkáme na druhou polovinu jara. Jejich říje a s ní spojený „hormonální přetlak“ bohužel přinesl další organizační rozhodnutí, které jsme museli udělat a tím bylo rozdělení-oddělení kluků. Kluci si denně dávali pěkně do kožichu a s přibývajícími stroupky a šrámy na zádech a zátylku jsem usoudila, že bude lepší je oddělit a pouštět párkrát denně k sobě pod dozorem. Keng navíc na Kodosovi praktikoval kopulační pokusy, oba u toho kvokali jak vzteklí, a Kodos se ani nijak zvlášť nebránil, jen ležel, měl přivřené oči a submisivně si nechal od zakouslého Kenga smýkat tělíčkem, jak se to bráchovi líbilo
. Ten menší, hodnější a submisivnější Kodos proto se mnou spí v pokoji už asi měsíc. Jen pro upřesnění máme s přítelem každý svůj pokoj, protože nám to tak vyhovuje od prvopočátku;-). Fret má u mě v pokoji přepravku s hamanou, pelíšek, záchodky, misku s granulkami i napáječku, kterou ve čtyři ráno s oblibou vyhazuje z držáku, protože si chce hrát a ví, že shozená napáječka ve mně vzbudí starostlivost a…že mě vzbudí.
Takže tak se máme
Zdravím všechny, kteří stejně jako my nelitují, že si pořídili fretečku. A zdravíme holky do útulku, díky kterým máme u nás tyto báječné raubíře Kengouška a Kodose.
Fotky budou brzy;-).