forum.fretka.cz

Mám dotaz na ty, co s tím mají zkušenosti...
Nedávno mi umřel můj psí důchodce. Na jaře si budu pořizovat štěně, potřebovala bych ho seznámit s fretkama, který povětšinou v životě neviděli psa. Všechny fretky zůstali (holky i kluci) u rodičů, bejvalej pes byl lovec a to by byl jejich konec. Je jim tam dobře, jsou tam všichni pohromadě (s těma, co jsou rodičů), takže to tak zůstane. Vídám je ale často a ráda bych, abych mohla občas mít psa s sebou. Nebojim se o fretky, ale o to štěně... jak je bezpečně seznámit, aby ze psa nebyl cedník?

Rynn, co se "cedníku-štěněte" týče, tak tam by asi pomohlo jediné: aby to štěně bylo hodně chlupaté (lhasák, šicák nebo tak něco...pokud nechceš velkého psa). Kožuchin má psy vesměs rád, ty co se ho nebojí akceptuje jako hračku, nahání se s nima. Ty co se ho bojí ignoruje a když ho následují z uctivé vzdálenosti, chce je štípat (ale nijak zle). Takto chctěl štípnout sousedovic lhasáka a pak plival chlupy 5 minut, od té doby si lhasáka nevšímá

U nás je to kus od kusu Pytrísek se Samem koušou a nahánějí jak Tedyna, tak kocoury......Kukyna v pohodě pouštím s veškerou zvěří pohromadě...

No, vzhledem k tomu, že si budu pořizovat svůj sen - dobrmana - tak chlupy moc nehrozej )
Tobiáš byl zřejmě zvyklej na psy, než se dostal k Pavle a následně k nám, ten je hodnej, ten by neublížil mouše. U starýho Rockyho- ten naháněl psy ještě ve Stromovce a velmi se tim bavil. Jamie od Hanulky zvyklej na psa byl, ale zase u nás je víc než rok bez psího kontaktu (vzhledem k tomu, že se o fretky venku bojíme, tak už ven nechodí. Plus stále se vracející svrab, nechcem si koledovat o další). A zbytek psa v životě na blízko neviděl... v tomhle věřim akorát Tobíškovi, ten by se nechal sežrat a nebránil by se, to je hodný trdlo... zbytek jsou v tomhle škodolibí hajzlíci
Nebudou se vídat denně, spíš občas. Psa nenechám je žrát, spíš, aby kožiši nežrali psa, no.
Leda pořídit štěněti kožich a taky kryt na čumák...

Pokud bude hafan dobrman, tak si myslím, že ho moc k fretkám pouštět nebudeš moct, páč štěně dobrmana je "samárukasamánoha" a temperamentní, takže by fretku mohlo rozmáčknout nechtě už jen vlastní vahou. Snad jen nabídnout vylítané a spící štěně Tobiášovi...aby si štěně zvyklo, že fretka neni potrava.

No tak fretky přežili naše zašlápnutí, zasednutí, skřípnutí ve dveřích.... )
ale tak o fretky se fakt nebojim, štěně si mlžu korigovat na vodítku. Leda pak až bude větší dát mu náhubek a hlídat ho. Ale tim by měl ochráněnej čumák a fretky by byli chráněný proti kousnutí. Ale kousnutí do ocasu, nedejbože do uší, to by asi bralo štěně špatně....

Mám doma štěně velmi temperamentního LLP(Louisiana Catahoula), nožky taky nevěděl kam dřív a s fretkama úplně v pohodě. Jo, štěně dostalo (resp. dostává) stále zabrat, naše fretčí smečka mu dává pořádně do kožichu, ale jak je s nimi odmalička, tak se to naučil zvládat. Nikdy ho sice nekously do nosu, ale visely mu na pysku, kousaly ho do pindíka, do koulí a všechno přežil ve zdraví a společnost fretek miluje a vyhledává ji. Nikdy jim neublížil, jo, občas najdu fretku, která evidentně byla chvíli poválena v psí tlamě, ale nikdy jim neublížil tak, aby fretka kníkla (a já mám velmi ukecanou smečku) nebo jí způsobil nějaké zranění.
Štěně už v osmi týdnech vážilo 10 kilo a vyrůstalo s cca 10ti brášky, takže psí hry už docela ovládalo. Teď má kilo pětatřicet a pořád se nic nestalo...

Moja westica prisla do svorky sice ako dospela, ale fretkam neublizuje, to skor novy fretak jej. Inak ich ignoruje, pokial sa s nimi nezacnem hrat, to sa snazi do hry zapojit.

Když já nechci mít psa pokousanýho na intimních místech, uších ani na ocasu a packách
No, nějak to zkusíme a uvidíme... je pravda, že chlupatější psi maj asi výhodu

Možná je to blbej nápad.....ale co skusit to tak jako se seznamováním fretek: Od začátku jak budeš mít stěně dávat fretkám do klece něco co je napachované od štěněte. Pokud se to dá zvládnout co do vzdálenosti tvého bydlení od rodičú....

Johano, to bych mohla zkusit, bydlíme od sebe kousek.
A nechat je očuchávat přes klec ze začátku.
Tak uvidíme, jak to dopadne