Tak přesně takhle reagoval naš starší fret na mládě. Vypadal, že snad dostane infarkt.

Spali odděleně, pouštění byli spolu a nevypadalo to, že budou kamarádi. Mladší Ríša by se teda kamarádil, ale starší Mates ani náhodou. Vyměňovali jsme jim pelíšky a deky, ale nevypadalo to, že by se to mohlo změnit. Moje dcera se ale po třech dnech rozhodla, že je dá spolu spát do jedné klece. Mohla si to ale dovolit, Mates mladšímu Ríšovi neubližoval a vytrvale před ním couval. Navíc s nima spí v pokoji a tou dobou byla doma i přes den. Ríšovi jsme dolů dali Matesův nejoblíbenější pelech. Těžko říct, jestli to bylo tím, nebo touha po kamarádovi (cca 2 měsíce před tím jsme o jednu fretku přišli a Mates nikdy nebyl sám), ale postupně za ním začal chodit spát do pelechu. Napřed se ho snažil vytlačit a když se za ním Ríša vrátil, tak se snažil, aby mezi nima byla aspoň deka.

Ale pak se ho přestal bát úplně a začli si spolu hrát.
I vy máte výhodu, že starší fret tomu mladšímu neublížuje. Já bych jim dala víc času, dcera se rozhodla to risknout. Možná že ten radikální krok byl lepší nápad, těžko říct. Letos přivezeme další mládě, tak jsem zvědavá, jak budou kluci reagovat. Výhoda je, že dcera bude mít opět zkouškové období, takže budou pod dohledem.