Především tedy pojem "chovatelská/chovná stanice" v žádném právní předpise neexistuje. Zákon na ochranu zvířat proti týrání (zákon č. 246/1992 Sb.) sice uvádí pojmy "chovné / uživatelské / dodavatelské zařízení", avšak výlučně v souvislosti s chovem laboratorních zvířat.
To, co si běžně představujeme pod pojmem "chovatelská stanice", tedy chov několika zvířat a jejich a rozmnožování s cílem prodávat mláďata, se asi nejvíce podobá tomu, co označuje např. vyhláška č. 296/2003 Sb., o zdraví zvířat a jeho ochraně, jako "chov zvířat podnikatelským způsobem pro prodej do zájmových chovů". Zájmový chov ve smyslu zákona pak mimo jiné znamená např. i chov jednoho zvířete jako domácího mazlíčka.
K tomu, aby někdo mohl provozovat výše uvedený "chov zvířat podnikatelským způsobem pro prodej do zájmových chovů" , tedy laicky řečeno provozovat "chovatelskou stanici", musí splňovat níže uvedené zákonem stanovené podmínky.
1. Chovatel musí získat živnostenské oprávnění dle živnostenského zákona (zákon č. 455/1991 Sb.) pro tzv. živnost vázanou, definovanou jako "obchod se zvířaty určenými pro zájmové chovy".
Obsahová náplň této živnosti je dosti široká, ale obsahuje mimo jiné i "prodej zvířat z vlastního chovu" - tedy převedeno do naší řeči : prodej mláďat chovatelskou stanicí. Vzhledem k tomu, že se dle zákona jedná o živnost vázanou, je k získání živnostenského oprávnění nutno prokázat živnostenskému úřadu určitou kvalifikaci (vzdělání, délku praxe v práci se zvířaty, apod.).
2. Po získání výše uvedeného živnostenského oprávnění je chovatel, který hodlá "obchodovat se zvířaty pro zájmové chovy", povinen podle zákona na ochranu zvířat minimálně 30 dní před zahájením této činnosti, tedy opět laicky řečeno před otevřením chovatelské stanice, toto oznámit příslušné krajské veterinární správě.
Veterinární správa pak provádí kontroly a dle svého uvážení může chovateli nařídit, aby podle vyhlášky č. 5/2009 Sb., o ochraně zvířat při veřejném vystoupení a při chovu vypracoval "řád ochrany zvířat při chovu". Obsah a náležitosti "řádu" jsou podrobně stanoveny uvedenou vyhláškou. Řád je pak nutno předložit ke schválení Ministerstvu zemědělství, přičemž Ministerstvo má na schválení lhůtu 4 měsíce.
Je zřejmé, že výše uvedená právní úprava je směřována především vůči zverimexům a podobným zařízením. Domnívám se však, že tyto zákonem stanovené podmínky musí splňovat i tzv. "chovatelská stanice". Zákon totiž nikde nepodmiňuje použití této právní úpravy množstvím chovaných a prodaných zvířat. Je tedy úplně jedno, zda se jedná o zverimex, kde se týdně prodá několik desítek živočichů, nebo o chovatele, který má např. 8 fretek a za rok prodá 40 mláďat. Navíc - jak je uvedeno výše - vymezení "obchodu se zvířaty určenými pro zájmové chovy" dle živnostenského zákona počítá i s "prodejem zvířat z vlastního chovu", tedy opět převedeno do naší řeči: prodej mláďat narozených v chovatelské stanici.
Z výše uvedeného také vyplývá, že náš nebo slovenský Klub nemá vůbec vliv na zřizování nebo povolování tzv. "chovatelských stanic". K tomu, aby někdo mohl ve smyslu uvedené právní úpravy chovat fretky a prodávat mláďata ve velkém žádnou registraci v Klubu nepotřebuje. To ale neznamená, že by Klub nemohl "chovatelským stanicím" vydávat jakési registrační osvědčení, protože laická veřejnost o uvedené právní úpravě stejně nic neví a pro marketing "chovatelské stanice" to vypadá lépe, když se navenek může takovým osvědčením Klubu prokázat. Pokud by ale náš Klub měl nějaké osvědčení "chovatelské stanici" vydat, pak bych doporučovala, aby se tak stalo pouze tehdy, pokud by byly splněny uvedené zákonné podmínky.
Ráda bych ale zdůraznila, že vše výše uvedené se týká pouze případu, kdy chovatel jasně projevuje svůj úmysl systematicky a po delší dobu chovat fretky s cílem prodávat mláďata, tedy na komerční bázi formou "chovatelské stanice", a takto tuto svoji činnost i veřejně prezentuje. Rozhodně se to tedy nevztahuje na situaci, kdy má někdo pro potěšení jako domácí mazlíčky třeba 4 fretky a prodá jejich případná mláďata.
JUDr. P.H.