Tak Brusinku raději již fotit nebudeme.Brusinka bojuje s inzulinomem a tento boj na ni bohužel nechává své stopy. Její srst nikdy nedosahovala TOP kvality a teď je o ni na zádech vyloženě nouze. A Brusinčina žebra, to si přiznejme, ke koukání zas až tak nejsou.
Ale zarůstá nějakým chmýříčkem, tak snad bude líp i co se týče pokrytí zad.
Chirurgické řešení jsem hned zavrhla a paní doktorka mě v tom jemně podporovala.Manžel byl pro operaci, ale fakt je, že mi to jen jednou řekl a do ničeho mě netlačil.
Brusince léky naštěstí krásně zabraly ( buším do všeho co mám po ruce) a je teď taková spokojená, zase trénuje ty svoje věčné sprinty a baští a příležitostně vyhání Bruta ze svetru.
Jsem teď ráda, že oba trvali na odděleném bydlení. Brusinka má problém s věčným učuráváním co ji máme, sem tam to bylo lepší, sem tam to chtělo veta, ale teď je to tedy dost.
Takže měním pelíšky několikrát denně, desinfikuji 2x denně ty její malá zadní brka a myslím si, že tohle je ten pravý důvod, proč Brutík s vyděšenýma očima prchá ze svetru, když tam Brusinka leze za ním.
Paní doktorka mě varovala, že lékama na inzulom tohle rozhodíme. Peru, desinfikuji a otáčím oči v sloup při ranách do nábytku a dveří. Ta holka prostě neumí chodit pomalu.
Snad, moc, moc, prosím, se spolu ještě dočkáme jara a já té holce divoké budu muset pořídit svetr. Abychom spolu mohli ven. Jinak mě inzultuje hnned první ochránce zvířat, kterého potkáme.
Příšerná dvojčata dostala dárek – prolézací tunel. Ale prolézá v něm jen Brutus. Tedy spíše jím důstojně prochází. Jednou ho příšerně rozčílila bambule, co je v tunelu zavěšená a tak ji strašlivě zmydlil prackama, ale od té doby ji vznešeně přehlíží.Brutík je můj plyšáček miloučkej. Je to taková Šípková Růženka věčně ospalá, ale těžko dělat nějaké závěry, když byl úděsně líný už jako mládě.
Brutík si zásadně nikdy nedělal zásoby granulí a teď, na hodně stará kolena, s tím začal. Potěšil tím hlavně manžela, jelikož si granule syslí pod kuchyňským stolem a to přímo pod manželovou židlí. Asi prostě věří, že mu ten pán granule nesní.
Brutík krásně papá, teď trochu přibral, srst má pořád hustou a hezkou a v tváři stále soustředěný, trochu zachmuřený výraz malého netvora, který je kdykoliv připraven provést cokoliv a to komukoliv.
S Brusinkou se bijí již málokdy, ale kamarádit spolu nezačali.Vzájemně se ignorují a zájem o druhého mají, jen když v nich vzklíčí podezření, že jeden dostal mňamku a jeden ne.To si vzájemně podezřívavě očuchávají tlamajzny. Taky špatně nesou, když jeden je v náručí a druhý ne. To mi hned ten chudák odstrčený stojí u nohou a většinou mi po těch nohách důraznně šlape
A tak po krátkém leč splašeném lítáním v bytě (Brusinka) a znuděném batolením se (Brutík) se hlavně koukáme na naše oblíbené detektivky. Zabalím je do starých trik jako miminka a musím říct, že si to v náručí či na klíně fakt užívají.
Brutík měl 1.12. přesně sedm a půl roku. Chtěla jsem napsat, že jsem vděčná, že se jim dovoluje zestárnout, ale to je blbost.
My jsme mladí ! Všichni ! Akorát tedy už hodně dlouho
![Smějící se :lol:](./images/smilies/icon_lol.gif)