Brutus báječný,malá Brusinka,tlustý Bert a Bernardeta

[Johana]

Patty, já tvé povídání fakt nemúžu číst v práci. Hýkám tu smíchy tak, že na mne asi zavolaj ochranku....nebo rovnou odchyt :lol:

[Patty]

Takže totální výměna povah. Neskutečné.
Hodňoučká Bernardetka a Bert, co nikdy nespí, hlavně ne ve chvíli, kdy to potřebuji.
Bert, co se nestydí rozhazovat použitý písek.
Bert, který vytrhl Bernardetce kolečko chlupů z hlavy a na dané místo vytiskl obrys svého chrupu.
Bert, který klidně čůrá mimo záchod.
Bert, který ohlodává a ničí dřevěné schůdky, ačkoliv mu bylo už několikrát vysvětleno, že není hlodavec.
Bert, který uštípává úchyty hamaků.
Bert, který nažral košík na hračky. A to ten košík v pohodě přežil i velkého ničitele Bruta.
Bert, který udělal díru do Brusinčina oblíbeného pelíšku ve tvaru sedačky. A to ten pelíšek v pohodě přežil i velkého ničitele Bruta.
Bert, který nemá čas se mazlit, jelikož toho musí ještě hodně sežrat a zničit.

Bernardetka hodně spinká, hlavně když to potřebuji.
Bernardetka přestala rozhazovat písek.
Bernardetka chodí na záchod (většinou).
Bernardetka ví, že není hlodavec.
Bernardetka se krásně mazlí.

Všimněte si, že jsem při jmenování Berta ani jednou nepoužila jeho plné jméno Tiberius Brutus Junior.
Je totiž hezoučký kluk, ale povahou úděsný křupan. Balík. Bert.

[certik003]

Patty, moc děkuju. Jak víš, že jsem se potřebovala zasmát? Prosím, piš častěji!!!

PS: Proč mám občas pocit, že popisuješ některé vlastnosti našich fretů?

[pinina]

Bert, který vytrhl Bernardetce kolečko chlupů z hlavy a na dané místo vytiskl obrys svého chrupu. - Tak tohle mě rozsekalo A celé je to jako vždy skvělé

[Patty]

Jsou dost divní a mají půl roku.
Tiberius Brutus Junior, řečený Tlustý Bert – 2,40 kg.
Mizera mizernej, kluk divoká a nečistotná.
Stříhá ušima. Velice rychle stříhá ušima.Poprvé jsem myslela, že špatně vidím, ale dcera si toho všimla taky. Ferda, Brutík ani Brusinka ušima nestříhali.
Bert neskutečně rychle mrská ocasem. Vždy si k tomu lehne a pak mrská. Mrská je nevypovídající výraz – spíše tak rychle tím ocasem kmitá, až je to pouhým lidským okem špatně postřehnutelné.
Stříhá i kmitá už odmalinka, co ho máme. Ferda, Brutík ani Brusinka ocasem nekmitali.
Bert rád chodil ven. Teď už ven nechodíme, je zima a ošklivo.
Bert je jediná má fretka, která chození ven vyloženě vyžadovala. Měl radost, když jsem mu oblékla kšandy a běhal kolem mě nadšená rychlá kolečka. Venku se specializoval hlavně na pronásledování krtků a rozhrabávání jejich hromad.
Pomsta krtků je strašná. Poté, co zjistili, že Bert byl zazimován, proměnili naši zahrádku v ráj krtinců všech velikostí a tvarů. Na jaře čeká Berta spousta práce než tu sebranku vyžene.

Bernardeta – 0,90 kg
Bernardeta zatím při stříhání ušima neviděna.To neznamená, že nestříhá. Jsou oba dost divní.
Bernardeta zatím při kmitání ocásku přistižena jednou.
Bernardetka chození ven jaksi akceptovala, jako všechna fretčí mláďata před ní.Venku se specializovala na předvádění trpící fretky, nosení se pod mikinou a na pokusy zbaštit vše, co nalezne.
Doma se specializuje na všechny možné i nemožné otvory a škvíry a asi vyfasuje kouli na nohu.
Brusinka byla kratší, ale aspoň byla tlustá a tak se všude nevešla. Bernardeta je dlouhá, ale nepříjemně štíhlá.
U Berta se nějaké zalézání někam vůbec řešit nemusí, Bert je krátký a příjemně tlustý. Bert se nikam nevleze. A kam vleze, tam se šprajcne a zůstane trčet ven veliký zadek.

Dospěla jsem k názoru, že výchova fretek k čistotě je ztráta času a nesmysl.To si jen ti, kteří mají to štěstí a mají doma čistotnou fretku myslí, že ji tak vychovali. Ne. Ona prostě je čistotná.
Fakta :
Ferda byl zakoupený ve zverimexu a jeho původ byl někde na farmě. Odebrán od matky pravděpodobně ve čtyřech až pěti týdnech. Spíše ve čtyřech. Hned věděl na co je záchod, stačilo položit na písek ukázkový bobek a pak už byl čistotný sám od sebe a od samotného začátku.
Brutík – zakoupený jako vymazlené, od narození hýčkané miminko. Čistotný na 100% a to hned, ve všem a všude. Někdy jsem měla pocit, že si po sobě stele pelíšky.
Brusinka – přišla ve třech letech, do té doby byla zavřená kdesi ve sklepě. V porovnání s Brutíkem šmudlinka, ale vlastně ji nebylo až tak co vytknout. Holt byla více cítit a nestlala po sobě ty pelíšky.
Bernardeta a Tiberius – zakoupení z venkovního podivného chovu. Byla to iniciativa mladší dcery a mě bylo líto zklamat ji a jejího kluka a nechat tam ty mláďata. Někdy tuto zkušenost popíšu, ale až to strávím a to bude asi dlouho…
Takže Bernardeta a Bert měli tam u nich rošt. Hrůza. Dost o tom.
Hlavní je, že Bernardetka hned druhý den u nás začala chodit na záchodek, batolátko malinkatý. Je čistotná pořád a nikdo ji nic neučil. Je chytrá a ví, že je lépe v čisté voliéře.
Jenže bydlí s hňupem.
Dlouho jsem u Berta číhala, až se probudí a šup s ním na záchodek.
Dlouho jsem u Berta číhala až se začne hrbit a šup s ním na záchodek. Všechno jedno.
Odměňovala jsem, nadávala jsem. Všechno jedno.
Bert je prostě trouba. Je mu jedno kam to udělá a klidně si do toho i šlápne. Chudáček Bernardetka. Ta přitom všem poctivě chodí na záchod.
Bert je moc krásný, ale je to fakt mezulán. Po dvou čistotných a nadprůměrně chytrých klucích jsem vyfasovala fretčího hlupáka. Můj manžel pravil, že je Bert jako model. Hezký a hloupý.Říkáme Bertovi „náš exteriérák“.
Bert záchodek občas použije a tak stále máme naději, že se to v dospělosti spraví. Ale trochu mám obavu, že i po měsících, ba i po letech budu stále umývat voliéru a volat :“Berte???!!!“

[pinina]

Patty, opět skvělé počteníčko

[martina]

výchova funguje, ale blba nenaučíš nic. maximálně se občas "splete". ještě ale neztrácej naději, jestli budete kastrovat, bert se může zlepšit (případně dovychovat) po kastraci.

u nás byl nejčistotnější, naprosto stoprocentně, nalezenec reno. po odchycení někde venku (údajně) žil v králíkárně (nevím jak dlouho), údajně snad dostával žrát zrní, chleba a podobný nesmysly. k nám přišel asi v půl roce. nikdy nešel jinam než na záchod, od prvního dne.
co se naopak neodnaučil, bylo schovávání granulí a jejich požírání někde stranou, "v bezpečí". celé ty roky měl už napořád strach z nedostatku a hladu, tak nedokázal přestat s děláním zásob.

[Patty]

Tak Marti kastrovat Berta jsme bohužel už museli a nic Tedy co se týče čistoty.

Bert se zřejmě nikdy neobtěžoval stát ve frontě na vtipnou kaši. Avšak frontu na kožich musel trpělivě vystát aspoň dvakrát.
Ani si netroufnu odhadnout, kolikrát stál ve frontě na chuť k jídlu, zřejmě vždy maskován za úplně jinou fretku.
Ale musím přiznat, že tato chlupatá, spokojeně poskakující a kvokající koule je prostě neodolatelná.
Jen jedna věc nás znepokojuje (teda kromě toho, že Bert je čuně). A to, že Bert, díky naprosto nadstandardnímu žaludku spořádá více papriky než jeho báječný a milovaný předchůdce.
Loudí papriku prakticky pořád. Když již nemůže, pečlivě ji skladuje. Nedávno nechtěl vyběhnout k odpolednímu hraní. Ležel v hamaku a jen mě pozoroval vyděšenýma očima. Strach o jeho zdraví se rozplynul v okamžiku, kdy jsem ho násilím z hamaku vytáhla (držel se prackami, lump). Bert ležel na třech kusech červené kapie a pro její zabezpečení chtěl obětovat i odpolední běhání.
Bernardetka snědla vtipné kaše víc než dost. Je to pravá fretka, vychytralá, sebevědomá darebačka. Nejvíce mě dostává, když si stoupne těsně přede mě, zakloní hlavičku až na zádíčka a vyzývavě mi hledí do očí.
Jakoukoli blbost, kterou Bernardeta vymyslí, začne Bert hned nadšeně realizovat.
Bernardeta je prostě Bertem uznávaný šéf, pouze tedy s jedinou výjimkou. Když má Bernardetka v puse papriku a včas s ní nezmizí, v klidu a neuvěřitelně rychle se přikutálí světle šedá, chlupatá koule s věčně vyvalenýma velikýma očima a než by řekl švec, koule se kutálí pryč i paprikou.

[Patty]

23.5 oslaví má fretčí dvojčata první rok výskytu na této planetě. Neříkám jim příšerná dvojčata, i když je to název víc než vystihující. Ale příšerná dvojčata jsem říkala svým milovaným běláskům, Brutíkovi a Brusince, takže současní dva lumpové mají krycí název bertíci.
Jsou oba vyjímeční jedinci, aspoň tedy pro mě. Jelikož máme doma nějakou tu fretku od června 2001, považuji se za zkušeného chovatele. Zřejmě neprávem. Na tyto dva experty jsem nebyla dostatečně připravená. Na druhou stranu to, že se Bert ve zdraví a bezpečí domova dožije svých prvních narozenin, vypovídá o tom, že snesu opravdu hodně. Manžel též, i když se mě na podzim snažil přesvědčit, že prodáme Bernardetu a necháme si jen kluka, a později (když se povahy příšer vyměnily), chtěl prodat Berta a ponechat si holčičku.
Bert je prostě pořád čuně. A i když použitý písek rozhrabuje už jen mimořádně, při velkých nátlakových akcích, jde nám na nervy.
Všechny mé fretky byly čistotné.
A teď – čuně.
Všechny mé fretky byly až neskutečně mazlivé.
A teď – nemazlivé čuně.
Má štěstí, že dovede být velice roztomilý, zvláště, když mi prackami obejme nohu a visí na ní. Taky dává pusinky. A pak jde a je čuně, zmetek jeden.
Bernardetka je čistotná na 100%. Až ji obdivuji, že když žije s tím mezulánem, a když jsem v práci, musí kličkovat mezi jeho hromádkami a přitom jde vždycky na záchod.
Ale Bernardetka je také rarita mezi fretkami.
Bernardeta je totiž stejně veliká jako Bert. Jen je o hodně tlustčí.Vypadá jako Bertův tlustý brácha, tedy až na tvar hlavy, ten má holčičí. To není malinkatá ( i když špekatá) Brusinka, na kterou se lidé ptali, jestli je to Brutovo miminko.
Bernardeta se nám nějak moc vyvinula.
Je po své mamince, protože o té jsem si v první chvíli myslela, že je to otec.
Bernardetka je mazlivoučká, doma je rarach a venku se mračí a chce se nosit v náručí. Když ji dám na zem, opře se mi předníma tlapkama o kalhoty a tahá za ně. To je signál „zvedni mě“.
Tím se také oba bertíci od sebe liší. Bert si doma sice také rád hraje, ale raději chodí ven. Tam je divoký za deset puberťáků Bertů a chce pořád chodit. Též zkouší šplhat po stromech, padat z pařezů a sežrat veškeré svinstvo, které uvidí. Přitom se pořád chechtá po svém fretčím způsobu. Rád na mě venku podniká výpady a může se zbláznit radostí, když na něho zadupu.
Dělá výpady i na Bernardetu, ale ta se venku tváří odměřeně a zarputile. Když náhodou kráčí po svých, kráčí rozvážně a pomalu a vypadá jako děsně uražená koule.
Raději s nimi chodím ven, tam se totiž Bert pořádně unaví, ale občas musíme zůstat doma, aby Bernardeta měla taky pohyb.
Kdykoli otevřu voliéru, Bert se vyřítí jako by ho vystřelili. U Bernardety je to tak – vidí nachystané kšandičky a vodítko, zaleze do rožku voliéry a ven vyjde až po velikém přemlouvání, když už Bert vykopává venkovní dveře.
Jindy Bernardetka nevidí vodítko a kšandičky, za to si všimne, že přemisťuji jejich průlezku. Je to chytrá holka a ví, že se nejde ven. Vyřítí se z voliéry zároveň s Bertíkem.
Na to, jak bude vypadat letošní léto, mají bertíci odlišný názor. Bert je hubený a kožíšek má vyloženě lehčího typu, očekává zřejmě vedra až příšerná.
Bernardeta je tlustá a po jarním přelínání si pořídila kožich, jako by měla přijít doba ledová.
Bernardetka letošnímu létu nevěří.

[pinina]

Patty, jako vždy nádherné počteníčko

[MajaZ]

Konecne ma zase nieco pobavilo...

[majdamas]

Snad si nevyměnili i podkožní tuk ...
A jinak-VŠECHNO NEJLEPŠÍ a paničce pevné nervy !

[Patty]

Buldok Atila leží. Tak klidnou a spořádanou návštěvu jsme dlouho neměli. Pravda, venku se zastavují sousedé a udiveně koukají do otevřeného okna, protože takové chrápání z našeho domu ještě slyšet nebylo, ale pravidelně se v okně objevujeme ( já a manžel), aby bylo vidět, že chrápe návštěva a ne my.
Tedy část návštěvy. Atilův páníček sedí u stolu a vykládá. Co, to nevíme, jelikož chrápání Atily vše přehluší. Ale je to asi napínavé, protože kamarád čile gestikuluje a směje se.
Bertík s Bernardetkou jsou nadšeni.
Sice vlastníme psa Bartoloměje, ale ten svůj život zasvětil aportování. Když na vteřinku odloží aport, maximálně se přiřítí k fretkám tak rychle, že je poleká, rychle je očuchá, spokojeně kývne, jako že nám je nikdo nevyměnil, a spěchá zase aportovat.
To Atila je jiný kamarád. Leží, dýchá hodně nááááhlas a fretky skákající po jeho hlavě mu zjevně nevadí. Zasahuji až ve chvíli, kdy se Bert snaží tlapkami otevřít Atilovi silné čelisti a Bernardetka je nachystaná vrazit dovnitř, do Atilových hodně vyvinutých úst.
Oba bertíci kvokají a tančí své rozdováděné fretčí tance. Tančí u Atily, tančí na Atilovi, rozdováděně na něho skákají a chytají se ho roztaženými předními tlapičkami.Když chci někoho z nich zvednout, plácnou sebou na záda rovnou na Atilových zádech a boxují se mnou.
Ale pozor, chrápání utichá a mohutné oční víko psa Atily se otvírá. Atila chvíli sleduje tančícího Berta, pak se víko pomalu zavírá a skleničky v lince zadrnčí vlivem nové vlny chrápání.
Když kamarád dovykládá své příběhy, zhruba půl hodiny třepe s Atilou.Bert a Bernardeta mu nadšeně pomáhají běháním po tom ubohém psovi. Nakonec se Atila neochotně zvedne a přefuní k autu. Tam je do auta doslovně nakulen.
Já zatím zjišťuji, že někdo nedovřel dveře do koupelny. Toaletní papír je na cucky a uprostřed té bílé spouště stojí hrdě rozkročená Bernardeta.
Z rohu se ozývá příšerné kýchání a bodejť by ne, když nos Berta je stále ještě zabořen v prášku na praní. Když mě Bert uvidí, zoufale se snaží vyšplhat do záchodové mísy, asi umýt si ten zvědavý nos.
Ozve se rána jak z děla.O novou fasádu domu.Z okna vidím Bartoloměje, jak se snaží rychle zmizet z mého zorného pole i s nechyceným aportem.
Nu což, divocí, ale nechrápou

[pinina]

Opět hezké počteníčko, Patty

[Patty]

Děkuji.

Kterak se stát (málem) majitelem žáby:

Vemte fretky na procházku do lesa.

Nechte Berta šplhat do svahu.

Nechte Berta koukat do díry, zatímco vymotáváte Bernardetu, neskutečně zasukovanou do vodítka a keře.

Zkontrolujte, co to zase Bert drží v těch svých prackách.

Odeberte Bertovi žábu.

Zkontrolujte Berta.

Zkontrolujte žábu.

[pinina]

Žáby nebrat!

[Patty]

Tak letos jsme si poprvé za 29 let manželství dopřáli dovolenou tam, kam naše zvířátka s námi nemohla. Do poslední chvíle jsem čekala, že můj muž couvne a to kvůli pejskovi jménem Bartoloměj. Až když manžel zakoupil nový kufr, pochopila jsem, že je „zle“.
Mladší dcera s přítelem se na týden přestěhovali k nám, s optimismem, dobrou náladou, pamlsky pro psa a každý s párem tlustých lyžařských rukavic.
Cynicky jsme s manželem, starší dcerou a zetěm nastoupili do letadla a odfrčeli s nádherným pocitem, že budeme z dosahu kohokoliv, kdo se nachází v Evropě. Tedy hlavně zaměstnavatelů a věčně nespokojené babičky. Ale též z dosahu nářků dobrovolných ošetřovatelů našich plyšových broučků, jmenovitě hlavně potvůrky jménem Bernardeta.
Prožili jsme tak krásný a bezstarostný týden, že se plně projevila naše morální zpustlost a otrlost a něco jako výčitky svědomí jsme naprosto potlačili.
Po přistání v Praze jsem hned volala domů. Psa vám pohlídáme kdykoli, bylo mi řečeno.O fretkách si prý musíme vážně promluvit.No nevadí.
Za rok namluvím dceři, že jsou fretky o rok klidnější a moudřejší. Což v případě Bertíka a Bernardetky opravdu nehrozí.
Uvítání bylo ale opravdu dojemné.
Bártík se málem zbláznil radostí, když nás viděl. Ale on má radost celkem pořád.
Bernardetka mi pořád šplhala do náručí a Bertík se překulil na záda, kdykoli jsem se ho dotkla. To nedělala žádná moje fretka, jenom Bert a jenom po ránu.
Ale v den návratu mu to vydrželo i celé odpoledne.
Druhý den po mě Bernardeta nešplhala, zato mě, jen aby řeč nestála, kousla do nohy do krve.
Bert se po mém dotyku nepřekulil, jen tak něco přátelsky zabručel. Tak jsem pochopila, že přivítání už proběhlo a jsme zase v realitě.
Jinak jsou oba miloučcí. Mají krásné zimní kožíšky a Bert je opět poctivě vybělen. Od kastrace byli oba hubeňouři, ale teď na zimu krásně přibrali. Bernardeta možná trošku až moc.
Jsou pravým opakem svých předchůdců.
Bernardetka, sebevědomá, bojovná a zlomyslná má daleko do hodňoučké malinké Brusinky, která nikdy nikoho ani neštípla.Ale milá dokáže být také a mazlivá je tak, že by jste to do té divošky a velké náčelnice neřekli.
A můj sebevědomý, bojovný a neuvěřitelně mazlivý Brutík by asi lomil tlapkama nad tím trdlínkem, kterému říkáme Bert. Bert vůbec není záludný, je přátelský úplně ke každému a je na fretku neuvěřitelně a moc roztomile natvrdlý.
Také vztah k mému muži mají úplně odlišný. Brutík se snažil manžela vyloženě terorizovat, přestože byl od něj uplácen dobrůtkami. Brusinka zase páníčka zbožňovala a cítila se odstrčená, když se více věnoval pejskovi.
Teď páníčka zbožňuje Bertík. Jen ho vidí, spěchá se kamarádit a je štěstím bez sebe. Páníček z toho moc vekou radost nemá, neboť Brutus ho naučil bát se fretek. Bertík má rád i Bartoloměje a vůbec všechny, které spatří ve své blízkosti.
Bernardetka páníčka vznešeně přezírá, stejně jako našeho psa Bartoloměje. Prostě existenci obou pánů toleruje, ale více se od ní asi nedočkají. A oni jsou oba rádi, neboť se oba té prťavé holky bojí.

[pinina]

Jupí, konečně další příběh O Vánocích jsem znovu četla knížku o Brutíkovi a Brusince a přítel nechápal, proč se pořád tak směju

[Patty]

To nám ten čas letí.

Bert a Bernardeta oslaví letos v květnu 3 roky.Tedy, jestli se května dožijí. Zvláště u Berta je to sázka do loterie. Z Berta je totiž provokatér a na rozdíl od Brutíka nemá tisíc dobrých a milých vlastností, kterými by svoje provokace kompenzoval. Bertův způsob provokování také není mile drzý a rozpustilý, ale jen obtěžující a nechutný (např. rozhazování použitého písku).

Tím Bert dost riskuje,

P r o t o ž e Bert se nehodí :

Na chov v bytě (čuně)

Na chov mimo byt (zbabělec a bolestín, zimomřivec)

Na chov vůbec ( výsledkem by byli zbabělí, bolestínští, zimomřiví čuníci)

Na mazlení ( zrovna nemá čas)

Na aktivní hraní ( chce se zrovna mazlit nebo je unaven)

Na spaní ( je aktivní a nemá čas)

Na chlubení se návštěvám (čuně)


Bert je pravděpodobně jediná fretka na světě, která na zimu ztmavne a na léto vybělá.

Bert dělá zásadně všechno naopak.

Jediné jeho plus je, že nekouše kabely. Bert si nemyslí, že je hlodavec. Bert totiž nemyslí. Zásadně nikdy.


Jeho sestřička Bernardeta se hodí :

Na chov v bytě (čistotné hedvábné stvoření)

Na chov vůbec ( ale je vykastrovaná, protože bych si všechna miminka musela nechat a to by mi doma neprošlo)

Na mazlení ( ňu, ňu)

Na hraní ( jéjej)

Na spaníčko ( ňu, ňu)

Na chlubení se návštěvám (kdyby u toho nebyl Bert)


A tak je to tak, jak jsem zhruba před dvěma lety psala.Přestože máme dvě čilé, rozpustilé fretky a jednoho pejska, bytem se stále rozléhá jen :“Berte????!!!!!!!“

[Pavla Henzlová]

Rozkošné, jako vždy

[Aniii]

Ňu ňu:)

ale jinak Bert není jediná fretka tmavnoucí na zimu, moje Líza byla v létě za ledního medvěda a teď je za správného prošedivělého jezevce Ale je fakt, že u Lízy je fuk, zda je zima nebo léto, protože srst mění zásadně v nevysvětlitelných a hlavně nepochopitelných termínech, jako shazování zimní srsti až po 3 měsících tropických veder a tak...

[Patty]

Abychom si řádně užili klidné léto, hlídáme štěně buldoka, Carlose. Musíme, neboť budeme potřebovat pohlídat svou smečku, o síle jednoho psa a dvou fretek. Z toho jedno čuně (viz.Bert).

Včera jsem se snažila uklidit fretčí voliéru za přítomnosti zmíněného Carlose a bez toho, že bych zvířátkům bránila v pohybu. Byla to chyba. Na obranu svého trochu hysterického jednání musím uvést, že se stále bojím dát dohromady své fretky s cizím zvířetem, neb mě v tomto směru vyškolil sám veliký Brutus, který by Carlose okamžitě zakousl a jeho tělíčko si schoval pod schodiště na pozdějc.

15:04 - Carlos před voliérou, Bernardeta a Bert stojí v horním patře voliéry a sledují Carlose a mou snahu zabránit mu vlézt do voliéry.

15:06 - Bert a Carlos bok po boku před voliérou, Bernardeta stojí v horním patře voliéry a s Bertem sledují Carlose a mou snahu zabránit mu vlézt do voliéry.

15:10 - Bernardeta a Carlos bok po boku před voliérou, Bert stojí v horním patře voliéry a s Bernardetou sledují Carlose a mou snahu zabránit mu vlézt do voliéry.

15:12- Bernardeta, Bert a Carlos bok po boku před voliérou, Bert a Bernardetou sledují Carlose a mou snahu zabránit mu vlézt do voliéry. Snažím se též Berta a Bernardetu nahnat do voliéry. Chechtají se a prchají.

15:15 - Carlos ve voliéře, Bernardeta a Bert bok po boku před voliérou, sledují mou snahu dostat zašprajcovaného Carlose ven z voliéry.

15:20 - Carlos přivázán ke stolu, Bert a Bernardeta uražení a v přepravce. V klidu dokončuji úklid voliéry.



Jdu ven s Carlosem. Po návratu zjišťuji, že Bert právě dokončil bordelizaci voliéry. Bernardeta a Bert stojí v horním patře voliéry a sledují Carlose a mě a těší se na další úklid.



Chuligáni!!!!

[Patty]

"Najednou je úplně jedno, že budu samý klíště", pravil náš pes a zhnuseně se odkutálel do křoví pro svůj aport. Zapomněl podotknout, že si ho tam sám hodil.
Pro hnidopichy, kteří mají potřebu poukázat na skutečnost, že psi nemluví, podotýkám - no jasně. Nejsem magor. Ale každý z majitelů domácích mazlíčků, chlupatých, opeřených či úplně lysých ví, že tito tvorové mluví očima a svým výrazem.
Ano, já vím, že se tváří pořád stejně. No a co ?
Každý pes je jiný. Některý kouše, náš pes háže. Také chytá, ale jeho hod je mnohem nebezpečnější než jeho chytačky. Ty zase mívá precizně provedené s nádhernými gymnastickými prvky. Skoky do výšky vylepšené o rotaci kolem své osy a efektivní záklony jsou opravdu působivé.
Leč hod je hod. Náš pes se mazaně plíži lesem nad lesní cestou s gumovým diskem ve své zubaté papuli. Plíží se nenápadně a tváří se vychytrale. Vidí cíl, švihne mrštně hlavou a disk svižně letí vzduchem. Vypadá to nevině, ale minulý rok náš pes takto sejmul cyklistu. Sundal toho pána z kola. Mám podezření, že schválně. Leknul se, kdo že to vyjel ze zatáčky na kole. A zaútočil. Náš pes je inteligent. Náš pes nekouše. Náš pes háže.
Jezděte tudíž po lesních cestách na křižovatce Jeseníků opatrně. Je spousta nebezpečí o kterých se všeobecně ví a kromě toho občas z lesa létají gumové disky našeho psa.
Budeme si muset nechat vyrobit varující ceduli. Bude na ní : Pozor, náš pes háže.



Je hezké mít při domácích pracích obětavé neúnavné pomocníky. Máte-li fretky, máte pomocníky schopné. Schopné všeho.
V jejich přítomnosti je praní v automatické pračce zkouška postřehu, trpělivosti a vůbec prověření stavu vaší nervové soustavy. Vlastníte-li též buldoka a stále se přesto nacházíte mimo prostor psychiatrické léčebny, je to důkaz vaší abnormality. Normální člověk by se již dávno zbláznil. A vy ? Vy jdete prát.

Činnost při použití pračky za přítomnosti výše uvedených zástupců zvířecího světa jde shrnout do následujících bodů :
1.třídíme prádlo

2.dáváme pozor, aby námi roztříděné prádlo neprošlo dalším tříděním a to fretkami

3.třídíme prádlo, které Bert a Bernardeta pilně opět naskládali na jednu hromadu

4. hledáme prádlo, které v hromadě chybí

5.odháníme tančícího Berta, který svým tancem kryje Bernardetu, zastrkující prádlo pod pračku

6.Otvíráme širokou tlamu pokojně sedícího Carlose a vyndáváme z ní své prádlo

7.padáme přes tančícího Berta

8.vyndáváme z pračky Bernardetu

9.vkládáme prádlo do pračky

10.vyndáváme z pračky Berta

11.znovu vkládáme prádlo do pračky a prádlo létá z pračky ven

12.vyndáváme z pračky Berta a Bernardetu

13.zaháníme chechtající se fretky na útěk

14.padáme přes ležícího buldoka žvýkajícího oblíbené kousky našich oděvů

15.vkládáme prádlo do pračky

16.po uzavření pračky spočítáme fretky

17.buldok by se do pračky nevlezl, přesto si jej přeměříme přísným pohledem

18.pouštíme pračku

19.nefunguje

20.připojíme pračku do el. zásuvky

21.funguje

Tož tak.